Vedle sebe stojí dva jahodové jogurty. Jeden je světle růžový, druhý má sytou červeň, přestože oba slibují podobné množství ovoce. Barva sama o sobě neříká, kolik jahod výrobce použil. Často vypovídá spíš o tom, jakou barvu chtěl udržet během výroby, skladování a přepravy.
U potravinářských barviv se proto vyplatí číst složení, ne odhadovat původ podle odstínu. Jednou z možností je červené barvivo z brouků, které se na obalu může objevit pod různými názvy. Jeho přítomnost může spotřebitele překvapit, zvlášť když očekává rostlinné složení nebo vybírá potraviny bez surovin živočišného původu.
Barva je součást receptury
Ovoce při zpracování mění vzhled. Jahody mohou po zahřátí ztratit část své výrazné barvy a odstín se může dál měnit při skladování. Výrobce proto někdy přidá barvivo, aby výrobek vypadal podobně od první šarže až po poslední den trvanlivosti. Neznamená to automaticky, že potravina obsahuje méně ovoce, ale ani samotná sytá barva není důkazem jeho vysokého podílu.
Podobně se liší i jednotlivé druhy potravin. Barvivo v jogurtu může pomoci zachovat růžový odstín, zatímco v cukrovince má často vytvořit výraznou barvu, která se dobře odlišuje od ostatních příchutí. V nápojích zase hraje roli průhlednost a to, jak barva působí ve sklenici. Každý výrobek má vlastní technologické podmínky.
Jak číst názvy ve složení
Na obalu se barvivo nemusí jmenovat stejně jako v běžném hovoru. Spotřebitel může narazit na označení E120, karmíny, košenila nebo kyselina karmínová. Pokud si chce ověřit, co konkrétní výrobek obsahuje, může hledat kterýkoli z těchto názvů v seznamu složek. Barvivo bývá uvedené spolu s ostatními přídatnými látkami.
Pro rychlou kontrolu pomůže několik jednoduchých kroků:
- Prohlédněte celý seznam složek, nejen přední stranu obalu.
- Hledejte označení E120 i názvy jako karmíny nebo košenila.
- Pokud se vyhýbáte surovinám živočišného původu, ověřte původ barviva.
- Porovnávejte složení podobných výrobků, ne pouze jejich odstín.
- Při nejasném označení požádejte výrobce o informaci ke konkrétní surovině.
Kdy na původu záleží
Pro řadu lidí je původ barviva praktickou součástí výběru. Vegani a někteří vegetariáni mohou chtít znát, zda barvivo pochází ze živočišného zdroje. Jiní si složení hlídají kvůli osobním preferencím nebo alergii. V takovém případě je bezpečnější řídit se seznamem složek a konkrétním doporučením lékaře než barvou výrobku nebo neúplnou informací na přední straně obalu.
Alternativy mohou zahrnovat barviva z rostlinných surovin, například z červené řepy nebo některých druhů ovoce. Ne každá alternativa se ale hodí do každé receptury. Teplo, kyselost i světlo mohou ovlivnit její odstín a stabilitu. Výrobce proto volí barvivo podle toho, jak se bude potravina zpracovávat a jak dlouho má barva vydržet.
Co barva prozradí a co ne
Odstín může napovědět, že výrobce upravil vzhled produktu, sám však nevypovídá o jeho výživové hodnotě ani o množství ovoce. Pro srovnání se vyplatí sledovat podíl ovocné složky, celkové složení a informace o alergenech. U dvou podobných jogurtů mohou být rozdíly právě tam, i když jejich barva působí opačně, než by člověk čekal.
Při příštím nákupu tedy není nutné vyřazovat každý výrazně zbarvený výrobek ani předpokládat, že bledší varianta je přirozenější. Stačí vědět, co hledat na etiketě, a rozhodnout se podle vlastních kritérií. Barva je vidět hned, její původ se ale obvykle dozvíte až ze složení.